Hervis Race For Bikes 2017
V neděli 2. dubna 2017 se konal v rámci veletrhu For Bikes - největší výstavy kol u nás – již 3. ročník doprovodného závodu s názvem Hervis Race For Bikes. Závod i jeho organizace každý rok doznává změn, nejinak tomu bylo i letos. Jak se letošní otvírák sezóny vydařil? A překonal předchozí ročníky?
Jarního závodu Hervis Race For Bikes se účastním každoročně, zatím jsem nevynechal žádný z 3 proběhnuvších ročníků. Nejspíše to bude tradiční natěšením a chutí do závodů po dlouhé zimě, která letos dělala čest svému jménu a ukázala se v plné síle. Navíc toto příjemné zastavení beru jako jeden z prvních testů připravenosti na ty pravé a velké akce, které se konají později. Významné plus pro mě tvoří i místo konání, a totiž Letňanský lesopark, který patří mezi má nejoblíbenější místa v Praze. Nemalou roli v tom hraje fakt, že má drahá polovička to tam má co by kamenem dohodila.
Je neděle, krásné sobotní počasí se přelívá i do dne závodního, jen nad ránem trochu sprchlo. Naštěstí však nic, co by mělo dramataicky změnit podmínky na trati. Obutí mám do sucha (klasická a osvědčená kombinace RoR a RaR), nemám ani jinou možnost. Na prezenčku dorážím chvilku před 11, mám to akorát. To je tak, když se člověku těžko vstává od výborné a vydatné snídaně, hehe. No, ještě, že jsem se nafutroval, kromě čísla a čipu se nám ničeho dalšího nedostává. V minulých ročnících byl alespoň nějaký ten gel, tyčka, pití. No, holt se šetří všude. Jedu si spravit náladu a hlavně trochu protočit nohy, poladit kolo, oblečení a zásoby jídla během závodu.
Díky štelování ideálního tlaku v gumách a utahování povolené zadní stavby na fullu nedávám rozjetí tolik, kolik bych měl. Zkouším trať, naštěstí je sucho, ale prášit se taky nebude. Podmínky ideální, začíná být horko, tak se přesouvám do startovního roštu. Deset minut do výstřelu a závodníků už je na čáře připraveno celkem požehnaně. Letos to však vypadá na nižší účast (prý 97 jezdců), což je mi záhadou, minulý rok při totožném počasí jich jelo skoro 150. Beru tedy tradičně místo v zadních řadách, budu holt muset stahovat. Koncentrace a natěšení na maximu, za chvíli to vypukne, první závod sezóny 2017 je tu!
3,2,1, START! Zazní startovní výstřel a balík se pomalu dává do pohybu. Zaváděcí kolo projíždí po silnici Letňany a poté míří do lesoparku. Na zaváděcí rovince na asfaltu makám, ale stejně se lehce propadám závodním polem. Snad to naženu v terénu. Bohužel ve stojkách, zatáčkách a v úzkých pasážích, kde se nedá moc předjíždět, chytám pomalou skupinku, tak si musím nechat zajít chuť. Snažím se to tedy rvát jinde. Jede se mi docela dobře a krpály rvu na velkou pilu, je mi totiž jasný, že s přibývajícími koly bude sil ubývat a poslední kola budu rád za Večerníčka. Není tedy na co čekat, šetřit se na XC závodech moc nevyplácí.
V druhém kole se konečně naplno rozjíždím, nic mi nebrání v rozletu, stahuji tak ztrátu a předjíždím závodníky před sebou. Trať je plná atraktivních překážek, ať už je to drop z palet, kamení či XC sekce, která opravdu stojí za to. Chce to trochu rozumu a techniky v rukách, aby člověk nešel přes řídítka do ostrých kamenů. Je to také místo, kde se nejvíce bojím defektu, naštěstí se tak nestalo, přestože jsem kamenné pole jel pokaždé, i když se dalo objet.
Trať je bohatá i na prudké stojky, které prověří silovou vytrvalost každého jezdce. Naštěstí nejsou nikterak dlouhé, tak to bolí jen chvilku. I tak jsem pokaždé rád, že už jsem nahoře. Odměnou jsou padáčky dolů či pozvolně namotaný had serpentin. Pořád se něco děje a trasa pěkně ubíhá. Stahuji pár holek, které jedou opravdu pěkně. Je však znát, že se pro řadu lidí jedná o první závod sezóny, ta vrcholná forma teprve přijde. To však neplatí o závodnících na čele, kteří mi po čase dávají jedno a před koncem celého závodu i druhé kolo. Když dorazí Škarna, je o už předem vítězi téměř rozhodnuto, jede mu to fakt parádně.
Třetí, čtvrté kolo, sil pomalu ubývá a nejsem už tak čerstvý jako na začátku. Do toho mě začínají sjíždět borci z čela, kteří letí neskutečně, raději jim uhýbám, kde to jde, abych předešel kolizi a zbytečně je nezdržoval v bojích o přední umístění. Stejně se však v jednom stoupání nevyhnuškrtnutí o řídítka s předjíždějícím cyklistou, který mě dost nevybíravě oprasil v místě, kde se nedalo moc uhnout. Ještě štěstí, že to nebylo ve sjezdu, ale v nízké rychlosti, tak mě to jen rozhodilo. S tím souvisí i fakt, že trať je lemována pichlavými trnkovými keři, které v nejméně vhodný okamžik fungují jako ostnaté dráty. Ve čtvrtém kole škrtám v prudké zatáčce o trnku vybíhající nešikovně přímo do tratě, rázem se k potu přidává i krev. Jen ty slzy chybí, ale na ty naštěstí nedojde.
Díky výše zmíněným skutečnostem přirozeně ztrácím drahocenné vteřinky, v předposledním kole jsem o cca o minutu pomalejší než v tom prvním. Ale nehrotím to, je to první závod sezóny, na každém závodě je v první řadě cílem dojet v pořádku a nikde se nezrakvit. Proto jedu na jistotu a snažím se to spíše urvat ve stoupání. Nohy už trochu protestují, musím už jet nejlehčí převod, holt nemám na výběr. Krev do žil mi vlévají AC/DC, které se rozléhají areálem z reproduktorů. Když k tomu připočtu sympatické povzbuzování diváků a hlavně mé přítelkyně Barči, hned se do posledního kola jede lépe.
V závěru jedu s příjemným chlapíkem s Canyonem, se kterým mám podobné tempo, na rovných pasážích se střídáme. Což se i projevilo v čase, 40 sekund oproti předposlednímu kolu potěší. Šlapeme naplno, cíl už je nadohled. V posledním sjezdu mi ujíždí a i přes mocný finiš v posledních metrech díky náskoku vyhrává spurt o pár metrů. Není nad to v závěrečné rovince pobavit sebe i přihlížející spurtem, kde o nic nejde. :-)